V Japonsku
je zvykem vystavovat na ulici pred restauracemi plastove napodobeniny pochutin,
ktere lze ocekavat uvnitr a lakat tak kolemjdouci ke vstupu. vzdycky, kdyz je
vidim, tak si rikam, jak jsou vypiplane a premyslim, jak se to asi vyrabi a
taky se podivuju nad tim, ze se nekdo takovou blbinou zabyva. minuly tyden jsme
byli ve mestecku Gujo Hachiman, kde se konal cely mesic festival tradicniho
tance, viz kokoblog. krome festivalu je tohle na japonske pomery malinke
mestecko mistem, kde se vyrabi asi 80 % tech plastovych modelu jidel pro
restaurace v cele zemi. je tam i domek s obchodem, ve kterem si lze zkusit, jak
se nektere z tech veci vytvari.
Vdycky jsem
si myslel, ze salat se da vypestovat jen na zahradce nebo ve skleniku, ale, ze
to jde taky za par minut v lazni s teplou vodou, to me tedy prekvapilo. postup
je nasledujici (obrazky 1-8), misto sazenicek se vemou dva rendliky s belavou a
zelenou slichtou (jakysi polymer, podle me PVAC, ovsem je to jen tip).
naberackou se obe slichty postupne nanesou na vodni hladinu a to tak, ze se
mirne prolnou, pak se prsty nastrika trochu vody na bilou cast vznikleho
povlaku, cimz se jeho okraj zpevni, pak se za nej vezme a ponori to cele
postupne pod hladinu, pricemz se delaji pohyby podobne machani pradla.
ponorenim a machanim se vytvori list salatu, ktery se pak prenese na otevrenou
dlan, dotvaruje a oskube se mu okraj na pozadovanou velikost. cele to trva asi
tak 2 minuty, tem pomalejsim.
Krome
salatu jsme si jeste zkusili vyrobit tempuru, coz je jmeno pro cokoli, co se
obali a osmazi v testicku typu strouhanka+vejce. v tomto meste se na to ale
opet pouziva vodni lazen a tentokrat nazloutla slichta. ta se z kelimku pomalu
a z vysky naleva na vodni hladinu. tim jak na ni kapalina narazi, vytvori se zlute
cucky polymeru, ktere na ni plavou. na jejich shluk se pak polozi treba kus houby,
zeleniny nebo morske porvurky a vzniklym "testickem" se pekne to obali.
hotova tempura se necha "ustalit" v lavoru se studenou vodou, kde uz na ni ceka nas salat.
pak se vse susi, aby se modylky nerozblemcaly. zrovna ty nase by mohly jit
prikladem jak se tuhle fazi nepodcenit.
Taky mě vždycky zajímalo, jak se tohle vyrábí... Tak ona se na to veme šlichta, naleje se to na vodu a je to:-D! To je neuvěřitelné mistrovství! Tenhle příspěvek mě vážně pobavil Tome!
OdpovědětVymazatahoj stepane, byla to samozrejme sranda si to zkusit a modylky se nam totalne rozblemcaly. docela by me zajimalo, zda by nekdo v cechach s timhle zacal. preci jen ceska kuchyne by nemusela byt tak modelarsky slozita.
OdpovědětVymazatahoj tomas
Tak to jehodně zajímavý příspěvek! No český knedlíček se svíčárnou by asi nebyl tak náročný, nebo kačenka... sice tohle nebaštím, ale určitě byste mohli přivést patent na vzorková jídla, byla by to sranda:-)! Iva
OdpovědětVymazattak to kazdopadne, me prijde sranda uz jen to, ze se timhle nekdo zabyva a zda se, ze i dobre zivi. ahoj tomas
OdpovědětVymazat